|
Nejdůležitější
politické strany
| Lega
Nord |
federalistická
strana vedená Umbertem Bossim |
| Forza
Italia |
„Itálie
do toho“
pravicová strana vedená televizním magnátem Silviem
Berlusconim (výhra ve volbách 1994 a 2001) |
| Centro
cristiano democratico |
křesťanští
demokraté
Pier Ferdinando Casini
|
| Rifondazione
comunista |
italští
komunisté vedeni Bertinottim
|
| Alleanza
nazionale |
národní
aliance
Gianfranco Fini
|
| Democratici
di sinistra |
levicová
strana
Veltroni
|
| Partito
popolare Italiano |
lidová
strana
Castagnetti
|
|
|
Ústavní
systém
Italský
parlament je dvoukomorový. Skládá se z Poslanecké sněmovny a Senátu,
obě komory jsou voleny přímo a obě jsou zcela rovnoprávné.
Poslanecká sněmovna je volena poměrným volebním systémem na
pětileté období. Složení Senátu má pak reprezentovat jednotlivé
regiony, počet senátorů za určitý region se řídí
počtem obyvatelstva. Senátoři musejí mít min 40 let a jsou
voleni na 6 let. Moc parlamentu je omezena ústavou. Italský ústavní
soud může kontrolovat zákony přijaté parlamentem a jsou-li v
rozporu s ústavou, může je anulovat. Rovnoprávnost obou komor,
která spočívá mimo jiné v tom, že zákony mohou být schváleny
pouze za souhlasu Poslanecké sněmovny i Senátu, představuje důležitý
prvek italského parlamentarismu a zajišťuje větší kontrolu
moci, jež je podpořena mimo jiné i tím, že obě komory jsou
založeny na rozdílném principu reprezentace a mají různá volební
období. Italský systém v sobě také obsahuje prvek přímé
demokracie. Parlamentem schválené zákony (s výjimkou rozpočtu,
mezinárodních smluv apod.) mohou být na žádost půl milionu voličů
nebo pěti regionálních vlád podrobeny referendu. Tímto referendem
mohou být také anulovány, pokud se hlasování zúčastní nejméně
polovina voličů a z nich většina zákon odmítne.
Referendum nebývá často používáno, ale možnost jeho vypsání představuje
důležité omezení moci parlamentu.Významným formujícím prvkem
italské politiky je poměrný volební systém, který vylučuje
vytvoření potřebné stranické většiny v parlamentu (jako
je tomu např. v Británii) a v podstatě si vynucuje vytváření
koalicí. Italský model parlamentarismu nutí k hledání kompromisů
a k politickému vyjednávání. Nutno ovšem poznamenat, že takto
postavený systém vlády je značně nestabilní, jako ostatně
dokazuje poválečný politický vývoj v Itálii.
 |
|
Aktuální
politická situace
Na politické scéně jsou dnes 2 důležité koalice. Ve vládě
je „la Casa delle Libertá“ pod Berlusconiho vlivem (koalice
centro-destra), která je složena ze stran:Forza Italia (Silvio
Berlusconi), Alleanza Nazionale ( Gianfranco Fini), Lega Nord (Umberto
Bossi), Cristiano – Democratici ( Pier Ferdinando Casini). V
opozici je „l´Ulivo“ – česky Olivovník - (středo-levá
koalice), která se skládá ze stran: Margherita (Francesco Rutelli),
Democratici di Sinistra (Pietro Fassino) a ostatní menšinové strany. Romano
Prodi byl předsedou koalice l´Ulivo, teď však předsedá
Evropské komisi v Bruselu.
|