POLITIKA


Nejdůležitější politické strany

Lega Nord federalistická strana vedená Umbertem Bossim
Forza Italia „Itálie do toho“
 pravicová strana vedená televizním magnátem Silviem Berlusconim (výhra ve volbách 1994 a 2001)
Centro cristiano democratico

křesťanští demokraté
  Pier Ferdinando Casini

Rifondazione comunista

italští komunisté vedeni Bertinottim

Alleanza nazionale

národní aliance
 Gianfranco Fini

Democratici di sinistra

levicová strana
Veltroni

Partito popolare Italiano

lidová strana
Castagnetti

Ústavní systém
Italský parlament je dvoukomorový. Skládá se z Poslanecké sněmovny a Senátu, obě komory jsou voleny přímo a obě jsou zcela rovnoprávné. Poslanecká sněmovna je volena poměrným volebním systémem na pětileté období. Složení Senátu má pak reprezentovat jednotlivé regiony, počet senátorů za určitý region se řídí počtem obyvatelstva. Senátoři musejí mít min 40 let a jsou voleni na 6 let. Moc parlamentu je omezena ústavou. Italský ústavní soud může kontrolovat zákony přijaté parlamentem a jsou-li v rozporu s ústavou, může je anulovat. Rovnoprávnost obou komor, která spočívá mimo jiné v tom, že zákony mohou být schváleny pouze za souhlasu Poslanecké sněmovny i Senátu, představuje důležitý prvek italského parlamentarismu a zajišťuje větší kontrolu moci, jež je podpořena mimo jiné i tím, že obě komory jsou založeny na rozdílném principu reprezentace a mají různá volební období. Italský systém v sobě také obsahuje prvek přímé demokracie. Parlamentem schválené zákony (s výjimkou rozpočtu, mezinárodních smluv apod.) mohou být na žádost půl milionu voličů nebo pěti regionálních vlád podrobeny referendu. Tímto referendem mohou být také anulovány, pokud se hlasování zúčastní nejméně polovina voličů a z nich většina zákon odmítne. Referendum nebývá často používáno, ale možnost jeho vypsání představuje důležité omezení moci parlamentu.Významným formujícím prvkem italské politiky je poměrný volební systém, který vylučuje vytvoření potřebné stranické většiny v parlamentu (jako je tomu např. v Británii) a v podstatě si vynucuje vytváření koalicí. Italský model parlamentarismu nutí k hledání kompromisů a k politickému vyjednávání. Nutno ovšem poznamenat, že takto postavený systém vlády je značně nestabilní, jako ostatně dokazuje poválečný politický vývoj v Itálii.


Aktuální politická situace
Na politické scéně jsou dnes 2 důležité koalice. Ve vládě je „la Casa delle Libertá“ pod Berlusconiho vlivem (koalice centro-destra), která je složena ze stran:Forza Italia (Silvio Berlusconi), Alleanza Nazionale ( Gianfranco Fini), Lega Nord (Umberto Bossi), Cristiano – Democratici ( Pier Ferdinando Casini). V opozici je „l´Ulivo“ – česky Olivovník - (středo-levá koalice), která se skládá ze stran: Margherita (Francesco Rutelli), Democratici di Sinistra (Pietro Fassino) a ostatní menšinové strany. Romano Prodi byl předsedou koalice l´Ulivo, teď však předsedá Evropské komisi v Bruselu.